Sledovat historii varhan v kostelích ve Strážnici byla téměř detektivní práce. Sice jsou varhany důležitou součástí každého kostela, ale většinou se považovaly za inventář kostela. I když byly vždy na mši slyšet a v průběhu dějin se význam měnil, nedochovalo se mnoho poznatků o dějinách tohoto krásného nástroje, který zdobí kůr nad vchodem do kostela.
Kostel Sv. Martina
Protože kostel sv. Martina sloužil původně jako modlitebna českých bratří sledování historie varhan v tomto kostele můžeme až založením fary římskokatolické po roce 1628, kdy se vlády nad Strážncii ujímá rod Mágnisů.
Podle vizitace z roku 1673 byl na choru 1 větší pozitiv, tj. varhany o jednom manuálu bez pedálu s několika rejstříky. Roku 1764 farnost pořídila dvoumanuálové varhany s 22 rejstříky, což na tu dobu byl už veliký nástroj. V roce 1786 varhany opravil F. Schindler za 130 zl. V roce 1851 proběhla oprava Antonínem Salingerem za 64 zl., další pak v roce 1874. V roce 1885 bylo dle farní kroniky vydáno na opravu varhan 400 zl. Dle záznamů šlo o nové měchové hospodářství.
V pamětní knize farnosti okolo roku 1900 se nachází zápis: „Varhany jsou nad míru chatrné. Ve všech zápiscích farních táhne se z nich skoro celé století zmínka, že jsou chatrné, kolikrát velikým nákladem spraveny, polátány, ale radikální spravy – totiž vyhodění (!) – se jim nedostalo.“ Z pamětní knihy se taktéž dovídáme, že kostel sv. Martina měl dlouhou dobu špatné, občas spravované, doplňované a látané varhany. Pokud dobře počítáme, varhany v kostele sloužili již téměř 140 let.
Proto 22.6.1901 prosí farář o vyslání znalce, který by prozkoumal stav varhan (pravděpodobně se jedná o žádost na konzistoř arcibiskupství).
Josef Nešvera se o nich dopisem ze 13.7. 1901 se vyjádřil takto: „Varhany výše jmenovaného chrámu Páně o dvou manuálech a pedalu, mající celkem 21 rejstříků, jsou tak staré a sešlé, že oprava jejich by se nijak s výhodou provésti nedala. Magacínový měch o dvou čerpadlech má velmi málo větru a uníká zvíce z něho větru, než-li ho celému nástroji dodává. Mechanika je celkem úplně k nepotřebě. Dřevěné píšťaly jsou červem velmi poškozeny a cínové jsou ze špatného a měkkého cínu zhotoveny a k tomu tak okysličeny, že se žádoucně opraviti nedají. Jelikož pak vůbec na první manual se již delší dobu hráti nemůže a zvuk druhého manualu zpěv doprovázeti schopen není, bude prospěšněji, ba nutno jest, aby co nejdříve postaveny byly na místě těchto varhan starých varhany nové asi o 19-18 rejštříkách moderně zintonovaných.“
Smlouvu na nové varhany sepsal 8.září 1901 farní úřad, patronát a farní obec s varhanářem Františkem Čápkem z Kremže „na varhany kuželové se dvěma manuály a pedálem.“ J. Nešvera schválil a doporučil navržený rozpočet a drobné změny v navržených rejstřících. Varhany se i když neúplné rozezvučely na Hod Boží vánoční roku 1901. 11. ledna byly varhany dostavěny a 15.ledna mistrem Jos. Nešverou zkolaudovány za přítomnosti zástupců obce, velkostatku a farního úřadu schváleny a přijaty. Svěcení varhan se konalo 19.1.1902. V zápise v Pamětní knize farnosti sv. Martina čteme: „Nové varhany přijaty od farníků s povděkem a všeobecně se líbily pro svůj lahodný, jasný a kostelu přiměřený hlas.“
Již v roce 1907 byly vyčištěny za 100 korun. V dopise arcibiskupské konzistoři v Olomouci ze dne 6.9.1914 se mimo jiné uvádí, že varhany byly uvedeny do původního stavu. Z důvodu začínající války z důvodu rekvizičního nařízení odebral 11.1.1918 M. Strmiska z varhan 64,5 kg cínových píšťal. V roce 1930 byly varhany opraveny, tj. doplněny zpět odebrané píšťaly.
V roce 1949 se nástroj rozšířil firmou Rieger-Kloss. O toto rozšíření se zasloužil dlouholetý varhaník Bohumil Mališka. Šlo v té době o běžnou praxi. Nutno konstatovat, že rozšíření se provedlo citlivě a ve zvuku varhan nedošlo k zásadním změnám. Do varhan byly umístěny žaluzie a taktéž byl namontováno elektrické dmychadlo pro měchy varhan. Varhany dodnes mají 17 rejstříků ve dvou manuálech a pedálu. Mechanická traktura zůstala zachována.
V roce 2007 byla provedena generální oprava nástroje. Došlo k celkovému vyčištění, ošetření proti červotoči a plísním a provedena umělecká intonace a naladění všech rejstříků. Při této opravě došlo k odstranění žaluzií, které se ovládaly velmi složitě a téměř vůbec neplnily svoji funkci. Původní skříň varhan od varhanáře Františka Čápka se zachovala v původní velikosti i se všemi ozdobnými prvky. Hrací stůl a varhanní skříň se všemi ozdobnými prvky byly opraveny do původního stavu.
Spokojenost s výsledným zvukem a s návratem nástroje do téměř původního stavu vyslovil spokojenost i Prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc při návštěvě kostela a prohlídce varhan.
V roce 2010 proběhlo běžné ladění varhan, kontrola ladění byla provedena v červnu v roce 2012.
V současné době jsou varhany v dobrém stavu bez červotoče a svým zvukem doprovázejí každou bohoslužbu, a i občasný koncert a jiné aktivity ve farnosti.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Piaristé, kteří do Strážnice přišli na pozvání hraběte Magnise se usadili v bývalém kostele po českých bratřích. Nový chrám, který stojí dodnes, byl dostavěn až v roce 1750.