Sledovat historii varhan v kostelích ve Strážnici byla téměř detektivní práce. Sice jsou varhany důležitou součástí každého kostela, ale většinou se považovaly za inventář kostela. I když byly vždy na mši slyšet a v průběhu dějin se význam měnil, nedochovalo se mnoho poznatků o dějinách tohoto krásného nástroje, který zdobí kůr nad vchodem do kostela.

Kostel Sv. Martina

Protože kostel sv. Martina sloužil původně jako modlitebna českých bratří sledování historie varhan v tomto kostele můžeme až založením fary římskokatolické po roce 1628, kdy se vlády nad Strážncii ujímá rod Mágnisů.

Podle vizitace z roku 1673 byl na choru 1 větší pozitiv, tj. varhany o jednom manuálu bez pedálu s několika rejstříky. Roku 1764 farnost pořídila dvoumanuálové varhany s 22 rejstříky, což na tu dobu byl už veliký nástroj. V roce 1786 varhany opravil F. Schindler za 130 zl. V roce 1851 proběhla oprava Antonínem Salingerem za 64 zl., další pak v roce 1874. V roce 1885 bylo dle farní kroniky vydáno na opravu varhan 400 zl. Dle záznamů šlo o nové měchové hospodářství.

V pamětní knize farnosti okolo roku 1900 se nachází zápis: „Varhany jsou nad míru chatrné. Ve všech zápiscích farních táhne se z nich skoro celé století zmínka, že jsou chatrné, kolikrát velikým nákladem spraveny, polátány, ale radikální spravy – totiž vyhodění (!) – se jim nedostalo.“ Z pamětní knihy se taktéž dovídáme, že kostel sv. Martina měl dlouhou dobu špatné, občas spravované, doplňované a látané varhany. Pokud dobře počítáme, varhany v kostele sloužili již téměř 140 let.

Proto 22.6.1901 prosí farář o vyslání znalce, který by prozkoumal stav varhan (pravděpodobně se jedná o žádost na konzistoř arcibiskupství).

Josef Nešvera se o nich dopisem ze 13.7. 1901 se vyjádřil takto: „Varhany výše jmenovaného chrámu Páně o dvou manuálech a pedalu, mající celkem 21 rejstříků, jsou tak staré a sešlé, že oprava jejich by se nijak s výhodou provésti nedala. Magacínový měch o dvou čerpadlech má velmi málo větru a uníká zvíce z něho větru, než-li ho celému nástroji dodává. Mechanika je celkem úplně k nepotřebě. Dřevěné píšťaly jsou červem velmi poškozeny a cínové jsou ze špatného a měkkého cínu zhotoveny a k tomu tak okysličeny, že se žádoucně opraviti nedají. Jelikož pak vůbec na první manual se již delší dobu hráti nemůže a zvuk druhého manualu zpěv doprovázeti schopen není, bude prospěšněji, ba nutno jest, aby co nejdříve postaveny byly na místě těchto varhan starých varhany nové asi o 19-18 rejštříkách moderně zintonovaných.“

Smlouvu na nové varhany sepsal 8.září 1901 farní úřad, patronát a farní obec s varhanářem Františkem Čápkem z Kremže „na varhany kuželové se dvěma manuály a pedálem.“ J. Nešvera schválil a doporučil navržený rozpočet a drobné změny v navržených rejstřících. Varhany se i když neúplné rozezvučely na Hod Boží vánoční roku 1901. 11. ledna byly varhany dostavěny a 15.ledna mistrem Jos. Nešverou zkolaudovány za přítomnosti zástupců obce, velkostatku a farního úřadu schváleny a přijaty. Svěcení varhan se konalo 19.1.1902. V zápise v Pamětní knize farnosti sv. Martina čteme: „Nové varhany přijaty od farníků s povděkem a všeobecně se líbily pro svůj lahodný, jasný a kostelu přiměřený hlas.“

Již v roce 1907 byly vyčištěny za 100 korun. V dopise arcibiskupské konzistoři v Olomouci ze dne 6.9.1914 se mimo jiné uvádí, že varhany byly uvedeny do původního stavu. Z důvodu začínající války z důvodu rekvizičního nařízení odebral 11.1.1918 M. Strmiska z varhan 64,5 kg cínových píšťal. V roce 1930 byly varhany opraveny, tj. doplněny zpět odebrané píšťaly.

V roce 1949 se nástroj rozšířil firmou Rieger-Kloss. O toto rozšíření se zasloužil dlouholetý varhaník Bohumil Mališka. Šlo v té době o běžnou praxi. Nutno konstatovat, že rozšíření se provedlo citlivě a ve zvuku varhan nedošlo k zásadním změnám. Do varhan byly umístěny žaluzie a taktéž byl namontováno elektrické dmychadlo pro měchy varhan. Varhany dodnes mají 17 rejstříků ve dvou manuálech a pedálu. Mechanická traktura zůstala zachována.

V roce 2007 byla provedena generální oprava nástroje. Došlo k celkovému vyčištění, ošetření proti červotoči a plísním a provedena umělecká intonace a naladění všech rejstříků. Při této opravě došlo k odstranění žaluzií, které se ovládaly velmi složitě a téměř vůbec neplnily svoji funkci. Původní skříň varhan od varhanáře Františka Čápka se zachovala v původní velikosti i se všemi ozdobnými prvky. Hrací stůl a varhanní skříň se všemi ozdobnými prvky byly opraveny do původního stavu.

Spokojenost s výsledným zvukem a s návratem nástroje do téměř původního stavu vyslovil spokojenost i Prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc při návštěvě kostela a prohlídce varhan.

V roce 2010 proběhlo běžné ladění varhan, kontrola ladění byla provedena v červnu v roce 2012.

V současné době jsou varhany v dobrém stavu bez červotoče a svým zvukem doprovázejí každou bohoslužbu, a i občasný koncert a jiné aktivity ve farnosti.



Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Piaristé, kteří do Strážnice přišli na pozvání hraběte Magnise se usadili v bývalém kostele po českých bratřích. Nový chrám, který stojí dodnes, byl dostavěn až v roce 1750.

V původním kostele se podle inventáře z roku 1661 nacházel malý přenosný pozitiv, pořízený v roce 1649 hrabětem Magnisem, a regál (starý jazýčkový hudební nástroj podobný varhanám). Dále víme, že v roce 1686 byly obnoveny varhany, které utrpěly při vpádu Turků.
 
Protože piaristé provozovaly figurální hudbu na vysoké úrovni, vyvolalo to nutnost stavby nových varhan. Smlouvu na jejich postavení uzavřel 14.11.1707 rektor koleje ve Strážnici P. Rudolf as. Agatha s kroměřížským varhanářem J. A. Casparidem. Varhany měli být dokončeny do Velikonoc roku 1708 a varhanář za ně měl dostat 220 rýnských zlatých a píšťaly ze starého pozitivu. Casparides je přivezl 26. dubna a po stavbě na kůru 3. května proběhla kolaudace. Tento nástroj stačil zvukově vyplnit tehdy ještě malý kostel. V roce položení základního kamene k současnému kostelu v roce 1721 však piaristé začali uvažovat o nových, větších varhanách. Tento záměr se začal uskutečňovat koncem roku 1747, kdy začali vyjednávat o podobě varhan s olomouckým varhanářem Adamem Königem. Jako záloha na nové varhany mu byla vyplacena záloha 428 zl. V dubnu roku 1750 byly staré varhany (Casparidovi) prodány za 150 zl. do Osvětiman. Poslední díly nových varhan dopravil A. König do Strážnice 30. 7. 1750. Varhany byly rozděleny do dvou skříní po stranách kůrového okna a na nich se nacházely dvě dřevěné a částečně zlacené plastiky Panny Marie a archanděla Gabriela znázorňující Zvěstování Páně.
V roce 1832 opravil varhany Michal Bohowicz za 70 zl. a pozitiv za 25 zl., v roce 1874 Amadeus Hanisch za 1 025 zl. Pravděpodobně se jednalo o generální opravu. Tyto varhany sloužili v kostele až do roku 1909. Bohužel i když máme z toto doby poměrně hodně fotografíí inventáře kostela, podobu varhan neznáme, ani jejich dispozici a počet manuálů. O velikosti varhan můžeme pouze uvažovat na základě porovnání podobných kostelů piaristického řádu. Z této úvahy nám vychází, že pravděpodobně se jednalo o dvoumanuálové varhany s pedálem a asi 16 – 20 rejstříků.
 
Nové varhany s trakturou pneumatickou se dvěma manuály a 29 rejstříky rozdělené do dvou skříní postavili Bratři Riegrové v roce 1909 (opus 1537). Plastiky ze starých varhan byly umístěny na varhany nové, protože skříně byly sestaveny podobně po stranách kůrového okna. Svěcení nových varhan proběhlo 21.11.1909 a světitel byl provinciál piaristů P. Basil Kabrhel.
 
V roce 1918 z důvodu světové války byly „zrekvírovány“ varhanní píšťaly. Při tomto zabavení píšťal se jednalo hlavně o cínové píšťaly. Takto došli i naše varhany o kvalitní píšťalový fond, a dodnes přesně nevíme, jaký měli původní varhany zvuk. I když se píšťaly doplnily zpět (přesný datum neznáme), došlo ke změně zvuku.  Víme ale, že už v roce 1925 kostelní výbor schválil konání duchovních koncertů a výtěžek použít pro rozšíření varhan. V kronice piaristů se nachází záznamy, že již brzo po postavení nových varhan se zjistilo, že plnému kostelu věřících nedostačují, a tak se začalo uvažovat o jejich rozšíření. Koncerty pro tento účel se konaly tři a pro malý výnos nakonec k rozšíření varhan nedošlo. Postupnou elektrifikací města Strážnice došlo i k elektrifikaci varhan. V roce 1925 dodali Bratři Riegrové elektrický ventilátor, který nahradil dva kalkanty – šlapače měchů. Do té doby byly mimo varhaníka zaměstnáni i dva šlapači měchů, aby varhany mohli na mši zaznít.
Na konci 2.světové války při bojích o Strážnici, dostal kostel plný zásah dělostřeleckým nábojem do rohu okna nad kůrem z levé strany a střepiny zasáhly kůr a silně poškodili varhany tak, že se staly nefunkční.  Hrací stůl a varhanní skříně s píšťalami byly prostříleny a demolovány. Proto se ihned po skončení bojů uvažovalo o opravě varhan, ale též i o jejich rozšíření a zdokonalení. Tehdejší varhaník a ředitel kůru pan Bohumil Mališka navrhl rozšíření o další manuál a asi o 15 znějících rejstříků. Pro nepříznivou dobu nakonec se muselo z původních požadavků slevit a po jednáních se dohodlo, že se použije všechno dobré staré zařízení včetně píšťal a doplnit tak, aby byly varhany zvukově obohaceny. Nakonec byla smlouva uzavřena na rozšíření varhan z dosavadních dvoumanuálových na třímanuálové s novým hracím stolem a šestnácti novými rejstříky. Skříň s novým manuálem byla umístěna mezi stávající skříně před kůrové okno. Hlavním intonérem a ladičem byl pan Rudolf Holoubek německé národnosti. Nový hrací stůl a celou opravu a rozšíření provedla firma Rieger – Kloss opus 3083 v roce 1947–1948. Pro pohnuté 50. roky 20 stol. se varhany pravděpodobně neopravovali. Až v roce 1963 se uskutečnila větší oprava varhan. Co přesně se opravovalo není známo.
 
Pravděpodobně se jednalo o čištění, oprava některých součástí a ladění varhan. Doba ke konci 20. století nepřála příliš varhanní hudbě a ani nebylo možné z důvodu politických poměrů vykonávat opravy varhan. V roce 1994 se do Strážnice vrátili piaristé a po opravě a výmalbě kostela byla v roce 1997 provedena generální oprava, kterou provedly bratři Stehlíkovi z Rohatce. Při opravě byla provedena celková výměna všech trubiček za plastové, výměna všech míšků a membrán pro ovládání rejstříků a píšťal. Taktéž byly všechny píšťaly vyčištěni a opraveny a provedena umělecká intonace a celkové naladění nástroje.
 
Takto opravený nástroj sloužil až do roku 2020, pouze v periodě 5 let bylo prováděno pravidelné ladění a občasná oprava drobných defektů. Již v roce 2019 se začala projevovat únava materiálů, a tak bylo rozhodnuto o generální opravě hracího stolu, který se v roce 1997 neopravoval kompletně, pouze dílčí výměna vadných součástí. Po ukončení opravy hracího stolu se provedlo plánované doplnění jazykového rejstříku – Hoboj 8´. Při rozšíření varhan v roce 1948 došlo z důvodu finančních těžkostí k neosazení dvou jazykových rejstříků. A tak s přispěním štědrých dárců a věřících se mohl tento rejstřík doplnit. Tímto se varhanní zvuk obohatil a možnosti zvukové se rozšířili. Varhany tak ještě lépe plní funkci doprovodného nástroje při bohoslužbách i koncertního nástroje při dalších koncertech pořádaných v kostele.


Kontakt

Ladislav Sovič - varhaník - tel: +420 778 151 201